Lukáš byl projektovým manažerem na Okresní hospodářské komoře v Hodoníně, když v únoru 2012 zjistil, že má na krku uzliny. Automaticky mu však přišla myšlenka, že to má určitě z nachlazení, a tak to do května nechal ležet ladem. Právě v květnu už poprvé navštívil lékaře a následně o měsíc později slyšel diagnózu, Hodgkinův lymfom. S diagnózou přišly i pocity smíření, už věděl, co mu je a také pro něj bylo nesmírně důležité vědomí, že to prostě musí zvládnout.
Samotná léčba pro něj začala 4 dny před jeho 27. narozeninami. S prvním cyklem léčby přišly i první obavy, jak to bude zvládat a jak mu bude, ale ty odešly hned následující den po skončení prvního cyklu, sekal totiž trávu na zahradě, a to pro něj bylo znamení, že byť tělo bojuje, tak to zvládá. Síly Lukášovi postupem času ubývaly. Jednou za tři týdny se mu na program dostala víkendová hospitalizace, kterou zvládal společně se svým kamarádem Martinem, jehož mu do cesty přihrála právě nemoc. Na druhou stranu sám toto období hodnotí převážně jako těžké a potřebnou odvahu mu dodával i personál brněnské nemocnice.
Lukášovi sice odvahu dodával personál nemocnice, ale jeho rodina se obávala, aby přežil vše bez následků. Dnes už tyto obavy téměř vymizely a ty Lukášovy směřuje ke svým dětem. Jeho život se po léčbě od základů změnil, pracoval tehdy jako provozní, avšak jeho vášeň a touha pomáhat ho zavedla až k Hasičskému záchrannému sboru Jihomoravského kraje, kde dodnes působí.
A co teď? Životní malichernosti už dávno neřeší a pacientům by vzkázal, aby to nikdy nevzdávali. A že s úsměvem jde všechno lépe!