Pacientská organizace LYMFOM HELP, z.s. od roku 2005 pomáhá, sdružuje a poskytuje rady pacientům s maligním lymfomem, jejich blízkým a přátelům.
603 902 829 pacientská linka
PO, ST 10‑14.00
napište
nám
navštivte náš
YouTube kanál
navštivte náš
Facebook

Ilona D.

V dětství se cítila být milovaná a se zázemím. Puberta ji změnila pohled na život a vše se jí otočilo o 180 stupňů. Najednou cítila hněv, samotu a extrémní propast mezi životem a jí samotnou. Ocitla se v situaci, kdy se setkala s nepochopením a touhou po pozornosti. Na rozdíl od dětství se jí najednou její rodiče vzdálili a byli si takřka cizí. Tohle všechno ji dohnalo do situace, že si přála být nemocná. Dnes se již těžko vzpomíná na to, proč to tak bylo, ale jak sama Ilona ví, její ,,přání“ bylo vyslyšeno.

Třetí ročník zdravotnické školy v jihočeském Táboře navštěvovala Ilona, která neměla žádného sourozence a se svými rodiči žila v panelovém domě na malém městě. Jednou odjeli s rodiči lyžovat do hor a přišly teploty, uzliny, příznaky běžná chřipka nebo nachlazení. Teplota však po pár dnech odešla, ale uzliny zůstaly a zůstaly s ní ještě několik následujících měsíců. Po návratu z hor se k uzlinám přidalo i svědění kůže.

Ilona však nastoupila na praxi na interní oddělení, kde po nějakém čase oslovila jednoho z lékařů se svými příznaky a nechala se vyšetřit. ,,Uzliny budeme sledovat a budeme v kontaktu,“ řekl jí lékař s tím, že opravdu byli v kontaktu. Po měsíci se náhodou potkali znovu na oddělení a tentýž lékař Ilonu znovu vyšetřil. Díky jeho důslednosti byla Ilona hospitalizovaná a zhruba po třech týdnech slyšela diagnózu. Lymfom. Po prvotním šoku, slzách a pocitu konce Ilona byla převezena do pražského Motola a život se ji zas otočil o několik desítek, možná stovek, stupňů.

Léčba byla pro Ilonu křest ohněm, jak sama říká, tak nedokázala zprvu přijmout tu skutečnost, proč je to právě ona, kdo onemocněl. Zahltily ji obavy o sebe, o svou rodinu, ale i o svoji budoucnost. Celou motolskou cestu ji doprovázelo několik desítek otázek a situací, kdy zůstávala v šoku. Typické obavy z vypadávání vlasů, nevolností a absolutního neznáma v Iloně vyvolávaly závist k těm, kteří měli v jejích očích štěstí. Naštěstí s ní byla její rodina, která ji podporovala po celou dobu léčby a v určité fázi procesu se změnila i její psychika a najednou přemýšlela o věcech trochu jinak. Její předcházející starosti se shlukly v jednu největší, mít to štěstí a být máma.

Ilona dostala ten největší dar a je mámou třem dětem, které bezmezně miluje. Stále žije v tom stejném městě a její přístup k životu se změnil v nepoznání. Najednou cítí, že na nic není sama, zároveň ví, že záleží jenom na vás samotných, jak se s touto zkušeností vyrovnáte a jestli ji budete umět přetavit do něčeho pozitivního. Pacientům by chtěla vzkázat, aby se nevzdávali a aby si uvědomovali, že na nic nejsou sami.