Projekty

Co je dobré vědět o maligním lymfomu II. Informační příručka pro nově diagnostikované pacienty z roku 2019

Co je dobré vědět

Poslední číslo bulletinu i všechny další naleznete zde

bulletin

Máte zájem se podělit o svůj příběh, napište nám na

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Medikomiks o lymfomu

Jak vysvětlit dětem, že nastává nelehké období, spojené s nemocí?

Mojemedicina.cz: Medikomiks - za tajemstvím lidského těla

V následujícím odkazu také můžete vidět, jak zakladatelka Lymfom Help představila medikomiks  v pořadu Sama doma. ...

Hlas onkologických pacientů

hlas

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Nevzdávat se

Na jaře, ve svých patnácti letech, jsem úspěšně prodělala běžné neštovice, se kterými si mé tělo nejspíše moc dobře neporadilo, tak jak by mělo. Zhruba 1 rok poté jsem byla měsíc od měsíce bledší s čím dál tím horšími výsledky krevních testů. Začala jsem absolvovat různá vyšetření a testy na vše možné bez jakékoli konečné diagnózy, co mi vlastně je. Pro posílení organismu jsem dostávala injekce vitamínů, ale místo zlepšení se můj zdravotní stav spíše zhoršoval, začala jsem ztrácet vědomí a padat. Zásadní zlom nastal na začátku prosince, kdy jsem při večerním studiu nalezla na krku bouli. Následovalo sono, odebrání a odeslání biologického materiálu na detailnější analýzu. Ihned po Vánocích jsem nastoupila na hospitalizaci, kde po vstupních testech a dodatečných vyšetřeních mi začala léčba chemoterapií s vloženou radioterapií. Léčba trvala cca 3 roku, během níž jsem se snažila upnout na školu a na synovce. Nechtěla jsem přijít o jeho růst a se vším skončit dříve, než jsem začala – rozhodla jsem se bojovat.

Po úspěšné léčbě jsem neměla zrovna zcela růžový návrat do reality. Po skončení léčby jsem měla náhlou poruchu krvetvorby, kdy mé regenerující se tělo nebylo schopné produkovat krevní destičky a já krvácela ze všech možných dutin. Díky znalosti a rychlosti mých ošetřujících lékařů na hematologickém oddělení v Plzni jsem se v brzké době srovnala.

Následovalo období sledování a kontrol, při kterém jsem úspěšně zvládla odmaturovat, vystudovat Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, absolvovat stáž v cizině, doktorandské studium a především přivést na svět mé největší štěstíčko – synka Zdeněčka. Dalo by se říci, že hořký kalich jsem si již vypila a teď už bude jen sladký pohár. Opak je však pravdou. V době čekání malého byl u mého manžela diagnostikován nádor mozku. Operace i následná rekonvalescence proběhla v pořádku. Společně jsme si užíváme růstu našeho dítěte a snažíme se plně věnovat našim koníčkům (manžel staré vojenské technice, já a Zdeneček parním mašinám).

Celá léčba mé nemoci i následného selhání organismu by dobře nedopadla bez rychlého a profesionálního přístupu hematologicko-onkologického oddělení FN Plzeň, kde se o mě velice dobře starali. Nejen zato jim právem patří mockrát veliké DĚKUJI! Nicméně asi ze všech nejvíce musím poděkovat vlastní rodině, především rodičům, kteří za mnou vždy stáli a pomáhali mi, jak jen mohli.
Lenka H., 32 let

Stránka

  • 1

 

 

 


Stránka

  • 1