Navigace

Projekty

Co je dobré vědět o maligním lymfomu II. Informační příručka pro nově diagnostikované pacienty z roku 2019

Co je dobré vědět

Poslední číslo bulletinu

bulletin

Máte zájem se podělit o svůj příběh, napište nám na

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Informace o tom jakou roli hraje náš spolek v hrazení lékařské péče

dostupnost hrazené péče

 

Hlas onkologických pacientů

hlas

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Klára 27

Koncem října 2012 jsem večer koukala na televizi, a protože jsem již pár dní cítila při polykání nepatrné zadrhnutí, začala jsem si sahat na krk. U klíční kosti jsem nahmatala menší bouli. Nedalo mi to a navštívila jsem praktickou lékařku. Ta nenahmatala nic, ale poslala mě na ORL. Tam mi doktorka nechala udělat SONO, které jakýsi útvar potvrdilo. Lékař, který vyšetření provedl, mi řekl, že mi paní doktorka bude muset napsat doporučení na ORL do nemocnice v Motole. Jenže jsem se dočkala akorát doporučení kloktat Vincentkou. Bylo mi to divné, tak jsem se za lékařem vrátila, abych se ujistila, zda Vincentka bude stačit. Neměl čas. Řekl, že se za kolegyní zastaví. Než jsem dorazila do práce, volala mi, že došlo k omylu a že se mám u ní zastavit pro to doporučení.

V Motole mi doktor řekl, že se budou muset udělat vyšetření SONO a CT. Udělalo se jen to SONO, protože lékař, který ho provedl, došel k závěru, že se jedná o problém štítné žlázy. V rodině s ní je dědičný problém.

Musela jsem si tedy sehnat endokrinoložku, ale k té jsem se dostala až za měsíc. Dřív termín nebyl. Vzpomínám si, jak jsem praktickou lékařku žádala o vyšetření štítné žlázy, když jsem u ní byla kvůli té bouli na krku. Bylo mi řečeno, že mi nedávno byl dělán rozbor krve, který žádný problém nenaznačil. Měla jsem tedy přijít za několik měsíců na preventivní prohlídku, v jejímž rámci by se udělal rozbor další.

Když došlo na návštěvu endokrinologie, bylo mi uděláno další SONO. Paní doktorka mluvila o „mamutovi“, o velkém útvaru. Následovalo tedy CT, které ho opět potvrdilo. Tak jsem byla endokrinoložkou poslána na onkologii do Motola. Čekalo mě další CT a operace.

Po operaci jsem během vizity zaslechla jednoho z lékařů, jak říká jinému, že to je Hodgkin. To mě rozbrečelo, protože jsem o tom už něco četla. Hodgkinův lymfom se za dva týdny prokázal. Onkoložka mi řekla, že jestli jsem měla onemocnět, tak jsem onemocněla tím nejlepším a poslala mě na hematologii do Fakultní nemocnice Královské Vinohrady.

První, co jsem na hematologii viděla, byla slečna bez vlasů. Absolvovala jsem několik vyšetření, než jsem se dostala k paní primářce, která mi vše vysvětlila a sdělila mi, co bude následovat. Byla tam se mnou i máma. Zeptala jsem se, jak je to procentuálně s možností mít děti. Oběma nám tekly slzy, když jsme slyšely 75% pro ne. Díky vyšetření PET/CT jsem byla zařazena do kategorie 2B, ale protože byl útvar v hrudníku příliš velký, chemoterapie odpovídala kategorii třetí. Čekalo mě tedy 6 cyklů.

Trvalo 5 měsíců, než jsem se dozvěděla diagnózu. Postupně jsem byla připravována na horší a horší verdikt. Výsledek každého vyšetření jsem oznamovala rodině, příteli, kolektivu v práci, přátelům. Kamarád, jehož maminka zvládla  nehodgkinův lymfom, mě připravoval na horší chřipku. J Když po mně přítel chtěl, abych hrabala zahradu a já namítla, že potřebuji za dědou, protože nevím, kdy se za ním po zahájení léčby dostanu, ohradil se: „Ty máš pořád nějakou výmluvu. Minulý rok státnice, letos rakovina.“ J J

Chemoterapie začala. Jeden cyklus trval 3 týdny. První den odběry krve, čekaní na výsledky a kontrolu u paní primářky, čekání na chemoterapii a 4 až 5 (možná i déle) hodin na kapačkách. Druhý a třetí den trvaly kapačky 2 až 3 hodiny. Osmý den byl odběr krve, několik injekcí během pár minut (tzv. dopich) a kontrola. Za týden další kontrola. Během prvního cyklu jsem během kapání chemo párkrát zvracela. Myslím, že důvodem byla psychika a neskutečné množství léků, na které jsem si musela zvyknout. Po dopichu jsem byla nepoužitelná tak 4 dny, kdy jsem zvracela. Díky křečím v břiše jsem toho v noci moc nenaspala a dost jsem zhubla. Jídlo jsem nemohla ani vidět. Pak už mi do konce léčby nebylo téměř nic. Naopak jsem byla aktivní až zrychlená a v psychické pohodě. Vlasy začaly padat pár dní po prvním dopichu. Když bylo nejhůře, přišla kamarádka a hlavu oholila. Toho jsem se bála hrozně, ale nakonec se mi moc ulevilo. Nosila jsem paruku, kterou poznalo velice málo lidí.

Na hematologii mi bylo řečeno, že jako onkologický pacient mám po 3 měsících nárok na tzv. neomezené vycházky. Praktická lékařka o tom nevěděla nic a sestra tvrdila, že nic takového neexistuje. Musela jsem si tedy dohledat informace na internetu a nakonec to vyřídit šlo. J

Konec léčby jsem dostala v srpnu k narozeninám. Ozařování nebylo nutné. V září jsem byla hodně unavená a i fyzicky jsem se necítila nejlépe. Bolela mě záda a kolena drhnou ještě teď.

Je konec roku a já si říkám, jak to rychle uteklo. Nikdy mě nenapadlo: „Proč já?“ Prostě to na mě zrovna vyšlo. Díky nemoci jsem zjistila, že je kolem mě hodně lidí, kteří mě mají rádi. Velký dík patří všem na hematologii. Děkuji za podporu celé rodiny a paní ředitelce, že se mnou celou tu dobu počítala. Babičce a dědovi děkuji, že mě vozili. Honzovi děkuji, že mě má tak rád.

Prý jsem na dobré cestě a věřím, že děti budou.

Klára