Navigace

Projekty

Co je dobré vědět o maligním lymfomu II. Informační příručka pro nově diagnostikované pacienty z roku 2019

 

Co je dobré vědět

 

 

     

 

 

Poslední číslo bulletinu

bulletin

Máte zájem se podělit o svůj příběh, napište nám na

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Informace o tom jakou roli hraje náš spolek v hrazení lékařské péče

dostupnost hrazené péče

 

ZNÁTE SVÉ LÉKY?

Znáte své léky?

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

 "Příběh nemoci a uzdravení" - Kateřina Zlá

Po léčbě lymfomu jsem již více jak tři roky a ačkoli se mi zdravotně daří dobře, přesto nechci na dobu své nemoci nikdy zapomenout. Přinesla mi bohatou zkušenost do dalšího života a z nových poznání a procitnutí, které jsem díky nemoci zažila, čerpám dodnes a určitě budu čerpat i v životě budoucím.
O své zkušenosti se zvládání rakoviny jsem se rozhodla podělit se i s Vámi a bude-li někoho z Vás můj příběh jakkoli inspirovat, pak jen umocníte mé Díky za vše, co jsem v souvislosti se svým onemocněním mohla prožít.

DIAGNÓZA LYMFOM
Diagnóza Non-Hodginův lymfom v pokročilém stádiu přišla v mých 38 letech. Měla jsem dítě ve školním věku, žila jsem sama, bez pomoci rodiny a v mém životě tehdy převažoval neklid, starosti, stresy, emoce a nekonečná štvanice za tím, abych nás uživila, udržela dům, auto, zahradu, práci… Příliš šťastný život to tehdy nebyl ani pro mne, ani pro mého syna.V den, kdy mi lékařka sdělila mou diagnózu, jsem propadla strachu. Zoufalá a uplakaná jsem se okamžitě rozhodla osvobodit se od všeho, co mne tehdy zatěžovalo. Skončila jsem na den v práci, zrušila veškeré plány i zaplacenou dovolenou, doma si udělala vhodné podmínky pro marodění a syna vystěhovala k jeho tátovi, neznámo, co bude následovat.

A zůstala jsem doma sama, jen sama se sebou.

Za pár dnů mne čekala hospitalizace v nemocnici a pocit, že mohu brzy umřít, byl nesnesitelný. Zároveň jsem si byla vědoma toho, že pokud budu nadále naložena v tak těžkých emocích, tak mě nic jiného nečeká. „Klid, hlavně klid, pláčem ničemu nepomůžeš“, říkala jsem si pro sebe neustále. „Nemůžeš proti rakovině bojovat, je třeba ji začít respektovat.“ Vzala jsem si blok a tužku a velkými písmeny na první stránku napsala:

„Svou nemoc přijímám!“

PŘIJETÍ
Co to znamená?
Přijmout znamená otevřeně sám před sebou připustit, že situace je taková, jaká je, aniž by nás cokoli vnitřně znepokojovalo. Přijmout znamená nevzpouzet se, nebojovat, ale také se ničemu nepoddávat či se jen pasivně smiřovat. Přijmout znamená srdcem i myslí si svůj stav uvědomovat a plně ho respektovat. Je to prostě tak, jak to je. Mám rakovinu. Já - mám - rakovinu.

Jakmile se mi podařilo nemoc vnitřně přijmout, přestala jsem cítit strach a v mém postoji začal převládat klid, nadhled a vyrovnanost. Těmito uzdravujícími postoji pak byla prosycena i veškerá další rozhodnutí o léčbě.

Zklidněním a přijetím situace otevíráme bránu ke svému uzdravení.

ROZHODNUTÍ
Ruku v ruce s přijetím jsem učinila rozhodnutí. Rozhodnutí, že chci žít, rozhodnutí, že se z nemoci dostanu a rozhodnutí, že pro uzdravení udělám naprosto vše, co je v mých silách. Otočila jsem stránku v bloku a psala velkými písmeny dál: „Výsledkem léčby bude jen a jen uzdravení!“… a síla rozhodnutí rozhodla.

Rozhodla, že vše staré a dlouhé roky žité stereotypy půjdou z mého života pryč. HNED TEĎ, NE ZÍTRA NEBO AŽ TO PŮJDE. HNED TEĎ, V TOMTO OKAMŽIKU. Jsem  skálopevně rozhodnuta se uzdravit a udělat pro uzdravení vše. Touto myšlenkou sytím svou mysl i každou buňku ve svém těle.

LÍTOST
Nejdřív však potřebuji vyprázdnit staré „nánosy“. A tak pláču a pláču. Několik hodin jen pláču. Ne však již ze strachu z nemoci, ale lítostí. Lítostí nad svým dosavadním životem a sama nad sebou. Vše staré musí pryč…

Vše musí rychle pryč, i uplakaná lítost. Ta přece k uzdravení nepatří. Otočila jsem další stránku svého notýsku a psala dál: „Lítost k uzdravení nepatří!“

Vím přesně, co chci. Chci nechat vše minulé plavat, co bylo, bylo, zapomenout na minulost a soustředit se na přítomnost. Připravit se na léčbu, na měsíce, kdy bude každé síly potřeba. Konec litování a žádné slitování (sama se sebou).  Není prostor na kompromisy, vše je potřeba konat ihned, v tuto chvíli. Jednou provždy přestávám nad sebou plakat a beru svůj život plně do svých rukou.

Chystám se do nemocnice… balím si kufřík, pár osobních věcí a nevím, co mne čeká. Nemám a nikdy jsem neměla nervy ze železa, přesto jsem klidná, odhodlaná a silná přijmout jakýkoli další vývoj. Vždyť jsem se přece rozhodla…

LÉČBA JAKO PŘÍTEL
Ruku v ruce se svým rozhodnutím se uzdravit jsem v tomtéž klidu přijala i léčbu, kterou mi nabídla klasická medicína a která trvala téměř rok. Rok života na kapačkách, v nemocnici, v izolaci od světa i od svého dítěte. Přesto rok pro další život nesmírně obohacující a svým způsobem neopakovatelný.

Díky nemoci jsem pocítila uzdravující sílu klidu a lásky a žila nepopsatelnou životní radost. Léky (chemoterapie a doprovodná medikace) se staly mým dobrým přítelem a mé tělo bylo stejně jako moje mysl natolik uvolněné, že i vedlejší následky léčby se mi dařilo velmi dobře překonávat.

NEMOC JAKO DAR
Nemoc jako informace, nemoc jako změna, nemoc jako příležitost…
Nemoc jako trápení, bolest a soužení.
Nesčetně mnoha různými pohledy můžeme nemoc pojmenovat a je jen na nás, který z postojů zvolíme pro sebe.

V mém příběhu jsem zvolila nemoc jako dar. Dar, který mi nabídnul příležitost k ukončení dosavadního způsobu myšlení a následné, zcela jednoznačné a nekompromisní rozhodnutí uzdravit svůj „nemocný“ život – svou mysl i své tělo.
Zklidněním své roztěkané mysli a vyrovnáním se se situací jsem bedlivě naslouchala svému nemocnému tělu. Ocitla jsem se v místech, kde každá nemoc vzniká, ale i končí. S důvěrou sama k sobě jsem pochopila, že:
Nemoc je dar pro Ty, kteří si vyberou její pravý význam.

Pro mne byla darem největším, zásadně změnila celý můj dosavadní život.

NEDEJ SE
Přestože se vše zdálo být na dobré cestě, přišla i nepříjemná překvapení.
Bolestně mě zasáhlo neočekávané a za daného stavu zcela absurdní chování blízkého okolí. Cítila jsem se opět zraněná, ublížená a plná negativních emocí. Topila jsem se v nich téměř jako dříve, ale zároveň jsem věděla, že si nemohu tento stav dovolit příliš dlouho, neboť mi jde o život.

Nadechla jsem se zhluboka jak jen to šlo a opět si řekla, že když jsem pevně rozhodnuta zvládnout rakovinu v pokročilém stádiu, pak už mne nemůže nic jiného ani nikdo jiný nikdy dostat.

Tehdy jsem se jednou provždy rozhodla, že SE NEDÁM. Nedám se už nikdy nikomu a ničemu. Ke zraňující situaci jsem se „otočila zády“ a dál žila svůj hluboký vnitřní klid a přijetí.  Za své emoce jsem si začala rozhodovat sama.

UZDRAVENÍ
Síla vlastního rozhodnutí, skálopevné vůle, ale i hlubší pochopení příčin nemoci, to vše koncentrované do jediné a v každém okamžiku vědomě pěstované pozitivní, ba přímo radostné myšlenky, spolu s lékařskou onkologickou léčbou nastartovaly proces uzdravování.

Ruku v ruce s probuzením vlastních ozdravných sil přicházela výrazná psychická a fyzická úleva a další hluboké zklidnění, díky němuž se dlouhé měsíce strávené v nemoci staly příležitostí pro nový začátek. Začátek života s mnohem stabilnějšími základy, než tomu bylo kdykoli doposud.

Vyléčila mne samotná nemoc…

p. zlá