Projekty

Co je dobré vědět o maligním lymfomu II. Informační příručka pro nově diagnostikované pacienty z roku 2019

Co je dobré vědět

Poslední číslo bulletinu i všechny další naleznete zde

bulletin

Máte zájem se podělit o svůj příběh, napište nám na

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Medikomiks o lymfomu

Jak vysvětlit dětem, že nastává nelehké období, spojené s nemocí?

Mojemedicina.cz: Medikomiks - za tajemstvím lidského těla

V následujícím odkazu také můžete vidět, jak zakladatelka Lymfom Help představila medikomiks  v pořadu Sama doma. ...

Hlas onkologických pacientů

hlas

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Anketa lékařů - dpovědi

Prof. MUDr. Roman Hájek, CsC.

Přednosta Kliniky hematoonkologie FN Ostrava


1.       Jak se změnila či vyvinula léčba maligního lymfomu za posledních 10 let? Mají pacienti díky novým lékům vyšší šance na vyléčení?

Je jisté, že pokrok v léčbě nemocné s lymfomy neminul, a to je dobře. Dnes mají nemocní skutečně větší šanci na dlouhodobé přežití a vyléčeni než v minulosti. Skutečností je, že zcela zásadně změnila na dlouho dobu léčbu lymfomů monoklonální protilátka anti CD20 – rituximab, která byla schválená už v roce 1997. Jak šel čas, tak dokazovala jak mimořádným lékem je a jak dobrým partnerem je zvláště v kombinovaných režimech. Tato éra trvala poměrně dlouho a ještě dnes jde o základní lék u nemocných s lymfomem. Je jen dobře, že v poslední letech máme k dispozici další monoklonální protilátky a jiné biologické léky jako například ibrutinib, které dále budou nepochybně zlepšovat výsledky léčby.  

2.    Proč je podle Vás důležitá existence a fungování pacientské organizace Lymfom Help?

Víte, že mým hlavním zaměřením je mnohočetný myelom  a v této oblasti spolupracujeme velmi intenzivně a dlouhodobě s pacientskou organizací. Takže má odpověď je založena na dlouhodobé zkušenosti. Přítomnost organizace jakou je Lymfom Help  dává hodně hned několika skupinám lidí: 1) nemocným, kde vidím největší význam ve  věrohodné informační podpoře, komunikaci navzájem a sdílení; 2) pracovníkům organizace, kteří nepochybně právém mohou mít dobrý pocit užitečnosti z ušlechtilé práce; 3) spolupracujícím lékařům a sestrám, jiným zdravotnickým pracovníkům a výzkumníkům, kteří rovněž potřebují nabrat pozitivní energii pro svoji těžkou práci a té je v této činnosti  opravdu hodně – jen ji „nasát“. Obecně je to dobrý a pozitivní příklad, jak se věci mají dělat ve své komplexnosti.

 

3.     Změnilo se podle Vás vnímání onkologických onemocnění z pohledu veřejnosti, případně z pohledu těch, u kterých bylo onkologické onemocnění diagnostikováno? Myslíte si, že stále existuje mnoho mýtů týkající se rakoviny nebo se již podařilo některé vyvrátit?

Začnu od konce: mýty budou existovat pořád. Od toho jsou to mýty. Nemá cenu je vyvracet než přijde správný čas. Společnost je dnes často povrchně zaměřena na „dobré zprávy“ (když pominu „katastrofické zprávy“), takže z mého pohledu je zoufalé slyšet ve zprávách už po desáté či dvacáté za rok za poslední rok, že vědci našli lék na rakovinu. Proboha jaké to je zjednodušení! Máme stovky druhů rakoviny, respektive zhoubných nádorů. Někde se nám daří lépe, někde hůře. U některých nádorů jsme dosáhli dokonce vyléčitelnosti a skutečně za poslední roky jsou pokroky mimořádné. Je však naivní si myslet, že problém rakoviny vyřešíme, potažmo jedním lékem.

Na druhou stranu si ale nemyslím, že by mnoho lidí sedělo u obrazovky televize, kdyby běžel pořad, který by se nádorovou léčbou  bez povrchnosti zabýval. „Nádor“ je at´chceme nebo nechceme špatná zpráva a tou se prostě nebudeme zabývat dokud to nebude skutečně nezbytné. A to se dnes týká 1 ze čtyřech lidí a jistě za několik roků jednoho ze tří z nás. Je jen škoda, že se nechceme přece jen poučit a lépe vnímat aspoň preventivní programy, které jsou schopné v řadě případů zachránit život.

Takže pro mě vnímání začíná být  nejvíce důležité, když přede mnou poprvé sedí nemocný se svou rodinou a také bohužel se svou novou diagnózou nádoru. A tady je mojí snahou v klidu ale jistě zbořit předsudky či mýty a ujistit především nemocného a jeho rodinu, že když se nám bude jen trochu dařit a budeme všichni spolupracovat, pak se tu budeme setkávat velmi dlouho a mluvím přitom  o letech či desítkách let. Až takové jsou dnešní možnosti medicíny. A tady mě velmi záleží na tom, aby vnímaní nemocného a jeho rodiny bylo dříve či později co nejvíce pozitivní. Pozitivní přístup věřím pomáhá všem – jak nemocným, tak jeho rodině, tak lékařům.