Navigace

Projekty

INFORMAČNÍ PŘÍRUČKY PRO PACIENTY

KE STAŽENÍ O LYMFOMU

po léčbě 2017

 

 
   

 

 

Poslední číslo bulletinu

bulletin

Máte zájem se podělit o svůj příběh, napište nám na

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Host setkání: PhDr. Jitka Stiessová, CSc.

Informace o tom jakou roli hraje náš spolek v hrazení lékařské péče

dostupnost hrazené péče

 

ZNÁTE SVÉ LÉKY?

Znáte své léky?

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Projekty Archív

CESTA ZA SNEM - mezinárodní soutěžní projekt 2007

Gabriela Hoková

Bylo to v červnu 2001, když jsem poprvé slyšela od lékaře název své nemoci - Hodgkinův lymfom. Vůbec jsem netušila, co to vlastně znamená. V životě jsem to neslyšela a zpočátku mi ani nedošlo, že je to onemocnění rakovinové. Ležela jsem v nemocnici na posteli s ovázaným bolavým krkem a ani mně nenapadlo, abych se zeptala co je to za nemoc. Vedle mě ležela paní, co v tu dobu sledovala v televizi seriál Okouzlení a hned mně poučila: "To bude asi zlé, v tom seriálu onemocněla jedna doktorka a teď se neví, jestli bude žít nebo umře." Tohle mě opravdu moc nepodpořilo.

Když lékař přišel na pokoj podruhé okamžitě jsem se ptala, co je to za nemoc a jak se léčí. Po chvilce už mi běželo hlavou jen: "Já umřu! Mám rakovinu!" Měla strašný strach, že neuvidím vyrůstat své kluky. Naskakovaly mi různé myšlenky. Jestli tady ještě budu na Vánoce a jak dlouho budu ještě vlastně žít. Byl to prostě šok. Všechny plány se mi zbortily. Měli jsme jet poprvé na dovolenou k moři. Já jsem u moře ještě nikdy nebyla, tak jsem se strašně těšila. V ten moment to ale přestalo být důležité. Chtěla jsem hlavně zůstat naživu a být dále mámou pro své syny.

Za 14 dní jsem se začala léčit na Hemato-onkologické klinice v Olomouci. Všechno mi tam vysvětlili a řekli, že toto onemocnění se podaří v některých případech úplně vyléčit. Vypadaly mi vlasy, ale kluci to naštěstí vzali úplně v pohodě a manžel se smál, že má konečně více vlasů než já. Po třech měsících chemoterapie skončila a já měla v lékařské zprávě to krásné slovo - remise.

Bohužel po dvou letech se nemoc vrátila a musela jsem se léčit znova, tentokrát chemoterapie byla více nepříjemná. Bylo mi hodně špatně a čekala mně také transplantace kmenových buněk.

Můj největší strašák. Těžce jsem nesla, že budu muset 3 týdny ležet na transplantační jednotce. Jakmile někdo přede mnou řekne, že si musím lehnout do nemocnice, stává se ze mě zbabělec. Ale i to jsem vydržela, i když mi bylo moc smutno. Říkala jsem si, že to dělám proto, abych se konečně vyléčila. Konečně jsem byla venku a říkala si, to už se muselo podařit!

Nepodařilo se, Hodgkin se vrátil potřetí. Zase léčba, vlasy dolů. Mé sny se upjaly k jedinému. Chtěla bych být konečně zdravá! Jezdit na kole, věnovat se obyčejným všedním věcem a povinnostem. Lidé si běžně přejí k narozeninám a novému roku hodně štěstí a zdraví.

Ale právě to slovo ZDRAVÍ lidé docení až se jim ho tak samozřejmě nedostává. Také jsem ho předtím brala do pusy lehkovážně, ale teď už opravdu vím, že to jediné si nelze koupit.

Nyní stále nelze říct, že jsem úplně zdravá. Ale momentálně nepodstupuji žádnou léčbu a čekám na to, že i ke mně najde zdraví konečně cestu. A až se konečně u mě zabydlí, tak bych si chtěla splnit ten svůj velký sen a vidět na vlastní oči moře a nejšťastnější budu, když vedle mě budou stát mí synové a manžel, který mě po celou dobu mých léčení podržel.