Navigace

Odkazy

Co je dobré vědět o maligním lymfomu II. Informační příručka pro nově diagnostikované pacienty z roku 2019

Co je dobré vědět

Poslední číslo bulletinu i všechny další naleznete zde

bulletin

Máte zájem se podělit o svůj příběh, napište nám na

Fotogalerie

Náhodný výběr z galerie

Náhodný výběr z galerie

Medikomiks o lymfomu

Jak vysvětlit dětem, že nastává nelehké období, spojené s nemocí?

Mojemedicina.cz: Medikomiks - za tajemstvím lidského těla

V následujícím odkazu také můžete vidět, jak zakladatelka Lymfom Help představila medikomiks  v pořadu Sama doma. ...

Hlas onkologických pacientů

hlas

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Odeslat stránku e-mailem

Obsah

Napsali o nás nebo řekli

Chtěla jsem to vzdát (citlivá místa Zuzany Dřízhalové)

Herečku ZUZANU DŘÍZHALOVOU (31) jsme vám poprvé představili jako Elišku v seriálu Nemocnice na kraji města po 20 letech. Poté si získala srdce diváků jako Marcela z Rodinných pout. V tu chvíli ji zaskočila zákeřná nemoc.

Co se týče vztahu, je ve své branži tak trochu výjimkou. V 25 letech se vdala a vzala si manželovo příjmení. „Nezdá se mi, že bych byla až taková výjimka, ale vždycky jsem měla představu, že s tím klukem, se kterým jsem zrovna chodila, zůstanu už navždycky. Beru je prostě jako partnery na celý život a ne jako povyražení. Žádný zásadní zlom nepřišel ani poté, co mě Hynek požádal o ruku. Mně se na svatbě prostě líbí, že se dva lidi k sobě veřejně přihlásí a je u toho rodina, kámoši a radost.“

Odcházela z domu

Manželství jim klape, ale i tak někdy k drobným hádkám dochází. „Občas se chytneme, ale opravdu to není nic vážného. Když jsme spolu chodili, tak jsem jednou za čas dramaticky odcházela z domu a Hynek mě honil po Hostivaři. Většinou mě dostihl ještě v naší ulici, na což jsem vždycky čekala. Dneska už jsem pohodlnější, takže maximálně vyhrožuju. Musím přiznat, že si toho moc neužiju, protože manžel má vždycky pravdu a mně nezbývá, než to uznat,“ směje se. Zatímco v Rodinných poutech manželovy zálety nese těžce, ve skutečnosti si prý dokáže udržet nadhled. „Vždycky jsem byla přesvědčená, že bych nevěru neodpustila, ale když mě bývalý přítel podvedl, vzala jsem ho na milost asi za půl hodiny.“ Žárlivá ovšem je. „Jednou jsem chtěla Hynkovi přečíst esemesku, která mu zrovna přišla. Bylo tam: »A nezapomeň s sebou vzít ještě dva růžové polštářky. Těším se. Soňa.« Naštěstí se pak ukázalo, že ty polštáře budou součástí dekorace na akci, kterou Hynek připravoval pro jednu agenturu.“

Diagnóza byl šok

Když její popularita v seriálu vrcholila, autorky ji poslaly na Moravu. Diváci netušili, že herečka těžce onemocněla. „Lékaři mi oznámili, že mám lymfom. Bála jsem se, že umřu. Byl to pro mě šok. Přemýšlela jsem o tom, co mě čeká. Nejdřív jsem to řekla Hynkovi, pak rodině a vzápětí všem, ke kterým mě vázala nějaká pracovní povinnost,“ přiznává. „Měli jsme předtočené zhruba dva měsíce dopředu, takže jsem ležela v nemocnici a dívala se, jak ‚zdravá‘ běhám v televizi. Měla jsem tak pocit, že jsem stále ještě součástí normálního života a stále ‚pracuji‘.“ Léčila se na den přesně půl roku. Zažila i chvíli, kdy si říkala, že to radši vzdá. „Ale ta krize trvala jen do chvíle, než jsem zjistila, že je veliká šance na úplné vyléčení.“

S novináři v patách

Poprvé se znovu objevila na veřejnosti na velké autogramiádě hlavních hrdinů Rodinných pout. „Uvědomovala jsem si, že mi léky na vzhledu moc nepřidaly, ale pro mě bylo lepší co nejdříve se zařadit zpátky do práce, než sedět doma a čekat, až budu vypadat jako dřív. Taky mi chyběli lidi. Půl roku jsem seděla izolovaná doma, protože jsem měla oslabenou imunitu, a i když mě známí navštěvovali, měla jsem pocit, že žiju jako nějaká babička. Takže hned, jak jsem se uzdravila, vrhla jsem se do života a užívala si každý den.“ Delší pauza vrtala hlavou taky novinářům. „Čekala jsem různé záludnosti, ale ne to, že vyjde na titulní straně jednoho deníku moje kompletní diagnóza. Nikdo kromě mých nejbližších ji totiž neznal. Dneska se dá bohužel koupit všechno.“

S osudem jsem srovnaná

Přesto na sdělovací prostředky nezanevřela. „Přijde mi důležité o onkologických onemocněních mluvit. Týká se to hodně lidí a přitom je to stále tabu.“ Proto pomáhá prostřednictvím občanského sdružení Lymfom Help (www. lymfomhelp) lidem, kteří se stejně jako ona setkali s onemocněním zvaným lymfom. „Asi před týdnem jsme s kolegy z Pout navštívili pacienty v hradecké nemocnici, předali jim dárečky a pozdravili účastníky setkání pacientů bojujících s lymfomem. Jsem se svým osudem vyrovnaná, takže se povídání o mé bývalé nemoci nevyhýbám, ale ani to zbytečně nevyhledávám. Je to zkrátka jedna kapitola v mém životě a já doufám, že uzavřená.“ Už je zase plná života. „Měla jsem štěstí, že se mnou scenáristky počítaly dál. Novou malou roli mi pak svěřil i režisér Hynek Bočan v seriálu Poslední sezóna.“ A teď se mluví o pokračování Nemocnice na kraji města. „Konkrétní nabídku jsem zatím nedostala, a pokud se tak stane, o každé vždycky přemýšlím.“ Nuda jí tedy rozhodně nehrozí. I rekonstrukce jejich bytu se pomalu blíží ke konci. „Teď už jenom dolaďujeme nábytek, ale obávám se, že opravovat dům, ve kterém se náš byt nachází, budeme do smrti.“ Jen s potomkem budou muset asi ještě chvilku počkat. „Určitě chceme mít děti,“ usmívá se Zuzana Dřízhalová.

RING, 20.6.2006